THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
WHITE LUNG sú tri sympatické potvorky a jeden utláčaný chlapík. Ženské v punku mali odjakživa svoje pevné miesto, či už to boli drsné riot-bojovníčky alebo „intelektuálne čučoriedky s brílami“, pričom WHITE LUNG ležia „niekde medzi".
Kanadská punková a hardcorová scéna je jednou z najplodnejších a kvalitatívne najvyzretejších vôbec, stačí si spomenúť na interpretov, ktorí pomohli formovať dnešnú podobu tohto štýlu. Neaktívni CURSED, LEFT FOR DEAD, HAYMAKER, FUCKED UP, súčasní PICK YOUR SIDE, „hype“ syndrómom postihnutí BURNING LOVE alebo práve mladice z WHITE LUNG. Každá z týchto kapiel zanecháva na scéne hlbokú ryhu inovácie.
Novinka WHITE LUNG „Sorry“ vychádza na kultovej značke Deranged Records, má útlych devätnásť minút a je plne prepchatá energiou. Až sa čudujete, kde sa to v tých drobných slečinkách berie. Faktom je, že WHITE LUNG majú talent zložiť ľahko zapamätateľné hity plné skvelých melódií. Ale nečakajte nejaké pop-punkové odrhovačky, na to sú tieto dievčatá až príliš prešibané.
Áno, sú tu počuteľné ozveny chytľavého kanadského hardcore, ale na druhej strane sa gitarista Kenneth zjavne našiel okrem iného aj v post-punku zo začiatku 80´s a oldschoolovom noise-rocku. Svojím neustálym väzbením to dáva patrične pocítiť. Pre nejaký prehnaný artsy prístup tu však pochopiteľne nie je miesto. WHITE LUNG sú punková kapela a ničím iným ani byť nechcú. Tento fakt nezachráni ani pán Kenneth so svojím občasným úletom, a preto sa radšej drží klasického kanadského bleskového hobľovania pražca.
Pomalé skladby na „Sorry“ nenájdete, album má rýchly spád a na zívanie mať čas jednoducho nebudete. Takže vám zostáva len kochať sa výbornými melódiami a mlátiť palicou do rytmu. Špecifickým znakom WHITE LUNG (okrem spomínanej gitarovej hry) je určite emotívne vypätý spev Mish. Mierne bezočívý a drzý podtón v jej hlase vám bude pripomínať kamarátku, ktorá vám svojím neustálym obkrikovaním tak rada pije krv, ale je moc sexy na to, aby vás to dokázalo vytočiť. Do ultra svižného a melodického kolovrátku WHITE LUNG sa jej prednes vynikajúco hodí a bez tejto blonďavej diablice by hudba týchto mladých Kanaďanov určite značne utrpela.
WHITE LUNG sú pre mňa príjemným prekvapením a „Sorry“ je jednoducho album natlačený k prasknutiu. Devätnásť minút toho najkvalitnejšieho a najenergickejšieho punk-rocku v čele s živelnou frontwomankou. Ak k tomu pridáte prudko nákazlivé melódie, robí to zo „Sorry“ jednu z najlepších punkových vecí, ktorá tento rok vyšla.
Tri divošky a jeden divoch bojujú o titul najenergickejšieho punkového albumu roka.
8 / 10
Mish Way
- spev
Kenneth William
- gitara
Grady Mackintosh
- basgitara
Anne-Marrie Vassilou
- bicie
1. Take The Mirror
2. St. Dad
3. Thick Lip
4. Bag
5. Bunny
6. I Rot
7. Glue
8. Those Girls
9. The Bad Way
10. Deadbeat
Sorry (2012)
It´s The Evil (2010)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Deranged Records
Stopáž: 19:12
Produkce: Jesse Gander
Studio: The Hive Studio - Vancouver
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.